Jdi na obsah Jdi na menu
 


 kostelni-4.jpg

POUŤ DO KOSTELNÍHO VYDŘÍ A DO DAČIC
Na další pouť-výlet do Kostelního Vydří u Dačic jsme dostali typ od věřících z Farnosti Červené Janovice, kteří tam pravidelně jezdí. 
Protože toto místo u nás není příliš známé, kromě Karmelitánského nakladatelství, rozhodli jsme se vyrazit tentokráte tam a dobře jsme udělali.
Program v neděli 12. července 2009 byl tento: v 6.30 ráno jsme vyjeli směrem na Ledeč nad Sázavou, Koberovice, po dálnici na Jihlavu    
a poté přes Třešť, Telč a Dačice. V Kostelním Vydří jsme byli okolo čtvrt na devět a tak si všichni v klidu mohli prohlédnout celý areál, prodejnu Karmelitánského nakladatelství a také se lehce občerstvit. Tu neděli tam slavili tzv. Malou pouť a tak za areálem už byli stánkaři s cukrovinkami, kolotoče a další atrakce.
V 10. hodin začala v plném kostele Mše svatá, které jsme se zúčastnili spolu s dalšími poutníky jak z různých částí naší republiky, tak rovněž z ciziny, z Německa. Ti s sebou měli svého duchovního, jehož kázeň byla volně překládána knězem z Kostelního Vydří. Po bohoslužbě zůstala naše výprava uvnitř a převor kláštera nám podal slíbený výklad o historii a současnosti kláštera, řádu a nakladatelství, které bylo pro mnohé z nás magnetem.
kostelni-vydri.jpgKostelní Vydří je situováno na vršku, v krásné krajině, působí mnohem klidněji a komorněji, než jiná známá poutní místa, přesto jsme tam prožili krásné, duchovní dopoledne mezi příjemnými lidmi a
tak se ozvaly hlasy, že bychom se tam opět měli někdy k nějaké příležitosti vypravit. Což není úplně špatný nápad.
Do Dačic jsme přijeli okolo půl jedné a do dvou hodin byl čas se občerstvit, nebo projít městem, či parkem okolo zámku. A tak jsme zašli nejen do místních restaurací, téměř všichni
U Malínků, ale také na náměstí, kde je památník kostky cukru, kterou právě v Dačicích poprvé na světě vyrobil v roce 1843 J. K. Radem. 
Ve dvě hodiny šli zájemci, na prohlídku tamního státního zámku. Líbili se nám samonosné schody u vchodu, křišťálové lustry, nábytek, porcelán, obrazy, knihovny a krásně naaranžované tylové záclony
a závěsy, které, jak nám sdělila příjemná paní průvodkyně, bývá těžké po vyprání upravit do původního stavu.
kostelni-vydri-2.jpgV zámku si ještě někteří z nás prohlédli výstavu ke vzniku kostky cukru.
Poté jsme se dohodli, že ještě na zpáteční cestě navštívíme Telč. Počasí nám celý den přálo, nepršelo, nebylo horko a tak jsme cestou zpět této možnosti využili.
Kdo si po příjezdu do Telče pospíšil, stihl ještě jednu z prohlídek tamního renesančního zámku. Prošli jsme krásně zdobené náměstí Zachariáše z Hradce, dali si kávu, nebo jiné občerstvení v tamních zahrádkách, či zašli do parku vedle zámku, kde právě probíhala výstava fuchsií.  Míjeli nás turisté nejen odsud, ale i ze zahraničí, což potvrdilo, že město láká i cizince a je kulturním dědictvím UNESCO. Telč byla příjemnou tečkou za naším výletem.
Pak už jsme plni dojmů a lehce unaveni uháněli k domovu, kam jsme dorazili všichni a v pořádku, také díky panu řidičovi Tůmovi, který nás tentokrát vezl, okolo půl sedmé večer.
 
Výletu se zúčastnili farníci jak z Bohdanče, tak Prostřední Vsi, Bělé, Kotoučova, Nové Louky, Třebětína a také několik věřících z Červených Janovic a Pertoltic, našich sousedních Farností, které spravuje pan farář Pavlas.
Den se nám vydařil, nejen kvůli hezkému počasí, bezpečné jízdě pana řidiče, ale také, že jsme viděli, co jsme naplánovali a naší cestě bylo požehnáno.
                                                                A H.
 

kostelni3.jpg

 Další fotky zde